Víkend se nesl v duchu grilování, posezení venku, jahod, bezinek, koláčů, a taky vzpomínání na střední školu a staré časy. Večer nás přišel navštívit tento kocourek. Čmuchal masíčko, ale bohužel dorazil pozdě. Vůně grilování se však linula po okolí ještě dlouho. Byl plachý, ale nakonec se od nás nechal pohladit.
Měla jsem se fajn, akorát mi přišlo, že jsem až příliš moc jedla… v porovnání s tím, kolik jsem vydala energie. Každopádně kamarádčina chatička jen vzkvétá, po letech jsem měla příležitost opět sem zajet. Navzdory tomu, že se okolní vesnice roztahují a místo polí tu najdete hnusné novostavby, tato chatová osada o pár metrů dál si pořád drží nádech „konce světa“. Inu ani mobilní signál tu skoro žádný nechytíte. Zato klíště jsem si přitahla z lesa, ani nevím jak. Ale to už holt k přírodě patří. Tak snad se někdy zase tady sejdeme.. a doufám, že dřív než budem staré babky. 😀
