Stalo se už tradicí, že na konci roku píši malé ohlédnutí o knížkách, které jsem za celý rok přečetla. Prolistovala jsem si svůj čtenářský deník a s hrůzou jsem zjistila, že těch přečtených knih je ještě daleko méně než loni. Rok od roku se jejich počet snižuje. Ačkoliv jsem doma, čtu čím dál tím míň. Čím to je? Je fakt, že jsme letos zažili nemálo stěhování, příprav.. a práce na zahradě zabrala taky spoustu času. Navíc jsem se dala i víc na čtení časopisů. Letos jsem přečetla pouhopouhých 21 knížek. Když jsem se však bavila se svými kamarády, zjistila jsem, že na tom nejsem zdaleka tak špatně, drtivá většina z nich (aspoň z mých vrstevníků) nečte vůbec!!!
Zjišťuji, že jsem letos nepřečetla ani jednu knihu v cizím jazyce. Možná je to zpohodlnělostí, nebo prostě únavou. Číst pro mě v češtině je relax, kdežto číst ve švédštině, či angličtině, vyžaduje mnohem větší soustředění. S němčinou je to sice snažší, ale bohužel teď nemám na seznamu žádnou německou knihu, která by mě oslovila.
Zajímavé je, že letos jsem se zaměřila dvakrát na knihy o útěku do divočiny…. o lidech, kteří se rozhodli žít mimo civilizaci. Obě byly přitom sepsány podle skutečných příběhů.
Divočina nemá daleko k cestovatelskému tématu. Koukám, že cestopisy čtu čím dál tím častěji. Jsou pro mě totiž obrovskou inspirací. Když si tak listuju deníkem, zjišťuju, že mě však nejvíc asi letos dostala krutá a nelítostná kniha Nebe, na němž nesvítily hvězdy. Tady autor postupně nechává zemřít všechny postavy a nejhorší je, že v posledním odstavci umírá i hlavní postava! Doporučuji číst jen otrlejším.
Takové příjemné oddechovky pro mě byly knížky Hotýlek na Islandu, Kočka, kam se podíváš a pohádkový příběh Ledový drak.
Kniha, kterou jsem teda moc nepobrala, byla Průsvitní od Martina Sinkovského. Na mě to asi bylo už moc sci-fi. Tituly s upíří tématikou prostě nečtu, toto byl spíše omyl. Až po přečtení pár kapitol jsem zjistila, že hlavní postavy tu jsou právě upíři. Kniha byla hodně divná, ale tak aspoň jsem si dopřála takové vybočení z normálu.
Vyloženě humornou knihu, nad kterou bych se zasmála, jsem letos asi nečetla, bohužel. Ale co by asi mohlo některé ještě zajímat…
Budu se účastnit čtenářské výzvy na rok 2022? Nebudu. Nemá smysl se trápit. Budu číst jen to, co mě zaujme dle obálky a upoutávky na zadní straně.
Jaké knihy si chci přečíst v příštím roce? 151 dní po evrsopkých stezkách od Lucie Kutrové (mám doma od Ježíška), pak Hory a nekonečno od Viktorky Hlaváčkové (bohužel nemám doma, mám v knihovně rezervaci, ale jsem 14 v pořadí!!), Prázdniny v Česku od Ladislava Zibury (nemám doma, ale třeba ji dostanu ještě během roku… svátek v červenci to jistí :)) Chci si přečíst aspoň jednu knihu v němčině a aspoň jednu švédskou knihu. To je moje předsevzetí. Musím se podívat ve Švédsku někam do antikvariátu. 🙂
Doufám, že čtení u mě taky postupně nevyhyne a že třeba příští rok zase vylepším skóre. Tak knihám zdar! .-)