Ráda bych se podělila o fotky z jedné levády, kterou jsme navštívili během toho, co jsme byli na Madeiře. Vzpomínky na tento ostrov jsou dnes o to silnější, protože třídím fotky. K tomu se nám ještě navíc stala vtipná věc. Brácha je teď na dovolené v úplně jiné destinaci, ale paradoxně ho mají na starosti ti samí delegáti jako jsme měli my. Oni se totiž přemístili, změnili destinaci. Tak jsme je nechali od nás pozdravovat, myslím, že minimálně jeden z nich si na nás dobře pamatuje.
Levada do Furado měří 11 kilometrů a procházka nám trvala asi čtyři hodiny. Jsem moc ráda, že jsme nechali naši skupinku vepředu. Měli jsme sice zpoždění, ale zato jsme si mohli vše vychutnat sami a bez lidí. Náš průvodce nám říkal, že se tu běhá maraton, ultramaraton, crosové běhy a všelijaké další závody. Nedokážu si tedy moc představit, že běžím takovýmto terénem. Dva běžce jsme cestou však potkali. Připadala jsem si jako v nějakém fantasy světě. Pokroucené stromy a větve, různě spadané kameny obrostlé mechy a lišejníky.. to vše na nás promlouvalo svým vlastním jazykem. Občas jsem si říkala, kdy se ta větev pohne. Doprovázelo nás stále zurčení vody. Většinu času tekla pozvolně, ale ke konci, když se cesta svažovala dolů, nabral proud na rychlosti. Vodu miluju, určitě je mi z přírodních živlů nejblíž. Proto jsem se po celou dobu cítila báječně, bylo to pro mě velmi uklidňující. Adrenalin byl procházet tunely, úzkými cestičkami nad propastí, ale naštěstí všude měli zábradlí. Trošku jsem si připadala najednou jak u nás v lese na podzim. Byl to celkem šok, protože jsme vystoupali z pobřežních teplot nad 20 stupňů do chladnějších míst. A to listí všude..jako bychom během pár minut zničeho nic změnili roční období.
Díky moc za tento výlet, kdy jsme mohla popustit uzdu fantazie. Byl to jeden z nejhezčích dnů, které jsem na Madeiře zažila!
