V pátek jsem vyrazila na kole na místo, kam chodím ráda relaxovat. Už jsem ho tu kdysi představovala, ale ráda se na Hradišť pořád vracím. Letos jsem se nahoru na rozhlednu dostala poprvé. Když jsem se tu stavovala na jaře, byla rozhledna zamčená. Hradišť je snad od nás ještě blíž než Vrátenská hora. Zdálo by se, že rozhledna stojí skoro na rovině a že z ní není moc vidět, ale opak je pravdou. Když je dobrá viditelnost, tak můžete spatřit Bezděz, Chlum, Ještěd, Krkonoše a když se otočíte pak na druhou stranu, vidíte i Říp. Byla jsem na rozhledně sama, v dáli jsem pozorovala traktor, který jezdil sem a tam a vápnil pole. Působilo to tak uklidňujícím dojmem, konečně jsem po dlouhé době úplně vypnula. Jako by ten traktor jezdil podél pravítka, tak rovná byla bílá čára, která se pomalu zvětšovala. Předevčírem nebylo úplně nejtepleji, foukal dost vítr, a tak to na kole jelo dost pomalu. Cesta zpátky vedla mírně do kopce, zdála se mi nekonečná. Přitom jsem ujela asi jen 15 kilometrů. Vždycky si říkám, že bychom tu na rozhledně mohli udělat piknik, vzít si skleničku vínka a pozorovat západ slunce. Pokaždé, když sem však dorazím, je tu však pekelně větrno. Tak třeba někdy příště. 😀
