Rozhledna Na Čihadle

Ještě jsem se vůbec nezmínila o našem výletu k Čihadlům. Předešlou neděli jsme vyrazili dopoledne opět z Hejnic na výšlap. Všichni naši blízcí nám hlásili, jak jsou zasypaní sněhem, ale v jizerských Hejnicích byl jen slabý poprašek. Neskutečné!

Chtěli jsme dát nějakou menší túru, protože jsme ještě byli unavení po sobotní (skoro) třicítce. Rozhodli jsme se tedy vyjít k vyhlídce Na Čihadle. Původě jsme chtěli zaparkovat až na Smědavě, ale vzhledem k tomu, že už byla pokročilá dopolední hodina a také vzhledem k ceně za parkování, jsme auto nakonec zavrhli. Šli jsme hezky pěšky. Zde je vidět naše trasa.

Nevypadá to nijak hrozivě, nicméně půlku trasy jsme šli celou do kopce. Jsem ráda, že jsme zvolili trasu kolem vodopádů. Bylo to asi to nejhezčí, co jsme po cestě viděli (a slyšeli). Některé vodopády byly zamrzlé, jinde voda ještě proudila a krásně zurčila. Čím víc jsme stoupali, tím víc přibývalo sněhu. Cestou jsme potkali pár lezců s vybavením. Byla jsem unavená, tak jsem šla dost pomalu, ale aspoň jsem stihla udělat spoustu fotek. Sluníčko sice bylo schované za mraky, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak.

Potkali jsme asi jen dvě skupinky lidí, jinak nikde nikdo. Když jsme se ale vysápali nahoru k rozcestníku U Tetřeví boudy, situace se dost změnila. Všude samí běžkaři. Bohužel jsme jako chodci byli najednou v drtivé menšině. K rozhledně to bylo asi ještě 4 kilometry. Snažili jsme se jít co nejrychleji, ale stejně jsme se museli často otáčet a uhýbat všem běžkařům. Bylo to nepříjemné, někdo nás dokonce osočil, že tam nemáme co dělat, přitom trasa, po které jsme šli, byla značena i jako pěší. Byli jsme rádi, když jsme spatřili konečně onu rozhlednu, která je fakt maličká. Díky mlze jsme viděli fakt jen nejbližší okolí. Zajímalo by mě, jak to tu vypadá v létě. Někdy bych se sem chtěla třeba vrátit.

Rychle jsme se občerstvili, byla fakt děsná zima. Mobil už mi taky kolaboval. Rozhodli jsme se kousek se vrátit k rozcestí Nad Černým Potokem. Tady jsme uhnuli na zelenou trasu. Chvíli jsme se brodili skoro po stehna ve sněhu, naštěstí se ale cesta brzy zlepšila. Byli jsme asi druzí, co touto trasou ten den šli, nebyla moc prošlápnutá, ale hlavně že jsme se už tolik nepropadali jako na jejím začátku. Jen trochu tedy. 😀 Naštěstí jsme šli prudce z kopce, takže když náhodou člověk uklouzl, skončil na zadku a nic moc se nestalo. I tak to ubíhalo celkem rychle. Jen bych nechtěla jít tu samou trasu opačným směrem nahoru, fakt ne. Bylo to dost příkré. Opět jsme zůstali sami a nechali davy běžkařů někde nahoře. Úleva! Naštěstí na cestě nebyl led, jen čerstvý sníh, tak to ani neklouzalo. Najednou jsme zjistili, že stopy od dalších lidí, co tu šli, jsou už hodně zaváté. Kolena dostala zabrat, ale dostali jsme se nakonec v pořádku dolů. Hurá! Prošli jsme po červené z druhé strany Hejnicemi a ještě stihli probrat místní architekturu. Už jsem se jen těšila na to, až si v autě pořádně zatopíme. :-)) Byl to ale parádní výlet a aktivní víkend!