Vezmu to odprostředka našeho výletování. Nejpošmournější atmosféru jsme zažili na Housce. Hrad měl už zavřeno, ale ještě nebyl úplně večer. K bráně nás přišli pozdravit jen dva psí hlídači.
Podívali jsme se k vyhlídce na Říp. Nu výhled jsme si museli domyslet. Říp vidět nebyl. Tak třeba někdy jindy. Na hradě jsem nikdy jetě nebyla, ale naštěstí je vzdálen od nás autem pár minut. Slyšeli jste, že Houska je branou do pekel? Po přečtení nejen těchto zajímavostí bych asi na Housce spát ani nechtěla. Ale na prohlídku bych určitě šla.
