V pondělí jsme trošku změnili plány a místo na dalekou Malou Skálu, kam jsme zajeli až dnes, jsme vyrazili na údajně jedno z nejchladnějším míst v České republice. Hned na začátku nás zaujal název parkoviště Mořina. Mořinu známe u Karlštejna, ale to, že je také v Jizerských horách, jsme netušili. Cesta byla pohodlná, což jsem uvítala, neb se mi nešlo s naraženými žebry úplně nejlíp. Jsem ráda, že po sobotě vůbec chodím, neb se mi stal při běhání v lese karambol. Aspoň že při chůzi mě to tolik nebolí. Vyjeli jsme k Jizerce nahoru na takovou pomyslnou plošinu, takže jsme nešli skoro vůbec nikde do kopce. Obešli jsme kopec Bukovec, většina chat byla nově zrenovována. Jen jednu jsme viděli v žalostném stavu. Líbilo se mi, že když jsme sešli k rašeliništím, opustily nás skupinky lidí a my si mohli užívat přírodu úplně sami. Rašeliniště Jizerky hodně přopomíná krajinu ve Skandinávii. Že by malé Švédsko uprostřed severních Čech?
Zahlédli jsme i u jedné chalupy místního „baču“, jak řekl hned trefně J.
Zaujalo mě několik nápisů a pomníčků. Toto jsou fotky z mobilu, ale pokud narazím při třídění na nějakou pěknou z našeho foťáku, určitě ji sem ještě dám. .-)
Ahoj Ani, diky za tip, vypada to opravdu seversky! Hezke fotky. Verka
Ahoj Věrko, opravdu to tam i psali, že se tomuto místo říká česká Skandinávie. Mimochodem díky za pohled z Norska, opravdové Skandinávie, moc mě to potěšilo. 🙂
Ahoj, to je náhoda 🙂 V pondělí jsme tam byli taky a moc se nám tam líbilo! Terka
Jé, to je náhoda! My jsme tam byli až odpoledne. Chodilo tam hodně lidí, ale jakmile jsme opustili vyasfaltovaný chodníček a vyšli na cestičku k rašeliništi, nepotkali jsme skoro ani nohu, to bylo prima.