Zdravím!
Po dlouhé době opět píšu na blog. Už ani nevím, kdy jsem sem naposledy přidala článek. Každý den je buď strašně nabitý, nebo nejsem na netu. Tenhle týden byl celý nějaký divný, ale podle toho, na co si vzpomínám, si nepamatuji, že bych se den flákala. V pátek se mi stala děsná věc. Myslela jsem, že je totiž čtvrtek, až do noci jsem o tom byla přesvědčená. Stejně tak tomu bylo i v sobotu, o celý jeden den jsem byla posunutá. Připadalo mi, že jsem ten jeden den úplně přeskočila. Taky se vám to někdy stává? Některé dny tak splývají, ale přesto mi připadá, že je člověk tak nějak nařízený na to, aby se choval v úterý troch jinak než například v pátek. Teď – s nástupem školy se budu ve dnech lépe orientovat, budu se řídit podle rozvrhu. V pátek jsme s bráchou vyklízeli skříně, já si byla zaplavat s jedním neznámým člověkem a večer mě mamka odvezla i s kočkou na chalupu. Musela jsem tam nedobrovolně zůstat až do neděle. To jsem ale ještě při odjezdu nevěděla.
V sobotu mě popadla pracovní nálada, a tak se mi podařilo nabarvit celá vrata od garáže plus prádelnu. Venku byla zima, ale naštěstí nelilo. Děda byl pak rád, že jsem ho přemluvila k tomu, aby rozdělal barvu. Docela mě to bavilo, akorát jsem si přivodila na ruce pěkný puchýř. Ještě bych ráda nabarvila vrata od stodoly, snad se nám to do zimy podaří. Pak mě taky čekalo hlídání koček, nahánění Rozárky, která první den strašně mňoukala.. dokonce i v noci a nenechala mě moc vyspat. Druhou noc si už zvykla a spala klidně na skříni. Doma je to vzhůru nohama, ale doufám, že až tam přijedu v pátek, už to tam bude opět pěkné a v pohodě. Stavila jsem se tam dnes jen na otočku, rychle se umýt, sbalit, objednat bus do Brna, najíst a od desíti jsem měla sraz s M.. Je to jeden kamarád z tábora, procházeli jsme se podél řeky, sluníčko svítilo a když jsme došli na Vyšehrad, připadala jsem si jak v létě. Akorát mi u té řeky vadili holubi, dokonce jsme narazili na jendoho umřelého :-/ Co nás nejvíc pobavilo, byla polorozbořená kadibudka na Vltavě. Představte si, že se vydáte na Vltavu jen pro to, abyste měli tak úžasný výhled z kadibudky 😀 V jedné restauraci jsme si dali kafe, já víno a ve dvě mi už jel autobus z Florence. Chvíli jsem si četla, pak poslouchala hudbu, v Brně mě přivítalo sluníčko, potkávala jsem studenty stěhující se na koleje, či byty, šaliny měly nějakou výluku, tak jsem se mačkala v přeplněnym autobusu a vůbec mi to nevadilo. Slečna u pokladny v supermarketu asi patnáct minut řešila to, že nemá drobný, ale to mě taky nevyvedlo z klidu. Na bytě jsem teď sama, hned jak jsem za sebou zabouchla, tak jsem začala utírat prach, snad se tu bude naší nové spolubydlící líbit. Někdy teď má přijet.
Tak tohle už je minulostí, teď si bude Róza zvykat na novou peřinu a na domov v novém.
