Mám radost a chci se s vámi o ni podělit! Napsala jsem snad po deseti měsících kamarádce z mého posledního Mořského koníka a ani ne za dvě hoďky mi moc hezky odepsala. Kéž bychom se v Praze sešly. Naposledy jsme se viděly.. je to možné? Tři roky už to budou?
Pak jsem dostala ještě jednu odpověď od jednoho kamaráda, též mě velmi potěšila. Jak já ten e-mail miluju. Ještě tak přijít na to, jak se zvětšuje jeho paměť. 2GB mi už silně nestačí.. a smazat si ty krásné maily opravdu nechci. Ale změnit mailovou adresu taky nechci. Zatím to ještě zvládám, ale mám strach, že brzo už budu mít jen samé vzácnosti a odpadní maily, kterými se po vymazání mé schráncevždy uleví, už vůbec nebudou k dispozici.
Mamka mi říkala, že mi dneska přišel dopis. Je prý celý nablýskaný, to jsem zvědavá, co v něm je. A vůbec netuším, kdo ho psal 😉
Přidávám video naprosto odporné, pro metalisty dosti nevhodné.. ALE pro mě tahle písnička má jisté kouzlo, je umění vydržet na ni až do konce tančit vláček a neodpadnout. Připomíná mi čtvrtek, tancování, relax a hlavně kamarády 🙂