Stalo se tolik zvláštních věcí, že nevím, kterou začít. Tak asi od rána. Začalo to tím, že se zastavily všechny šaliny. Co to? Vypadl proud? Asi.. V Praze, když nejede metro, většinou nějaký sebevrah nebo magor skočí do kolejiště. Tady to maj vlastně sebevrazi docela blbý, můžou sice skočit pod šalinu, ale dopravu celýho města tím nezastaví..narozdíl od Prahy. Viděla jsem davy lidí spěchajících za svými povinnostmi pěšmo. Ještě štěstí, že tady v Brně to jde, člověk se dostane po vlastních nohách relativně všude. Já jsem měla to štěstí, že porucha nastala v okamžik, kdy jsem přesedala na autobus 🙂
Na plavání jsem nakonec dorazila včas.. ale co to? Minule nás přeci vyučovala nějaká žena, ne? A teď je tu učitel mužského pohlaví. A proč mi jsou ostatní lidi tak cizí? Žádná známá tvář z předchozí hodiny? Je vůbec čtvrtek? Přihlásila jsem si vůbec plavání na devátou hodinu? Nejsem úplně mimo?
Tentokrát jsem se nespletla. Měli jsme něco jako „suplování“, jak jsem se dozvěděla v druhé části hodiny. Lidi byli zřejmě stejní, ale já jsem si obličej ani jednoho nezapamatovala. Jen plavky jednoho kluka 😀 ty ve mě udržovaly jiskřičku naděje, že jsem ve správný čas na správnym místě.
Posledních 15 minut jsme měli volno, mohli jsme do vířivky, do páry, domů. Mě nenapadlo nic jiného, než plavat. Smířila jsem se s tím, že svou dvacítku( dvacet bazénů bez přestávky), už nestihnu. Tak aspoň desítku jsem si dala za cíl. Jenže to šlo zezačátku nějak rychle, a tak jsem se rozhodla překonat. Zkusila jsem si, jakou mam výdrž, dala jsem si do těla. Po čtyřiceti minutách plaveckého výcviku jsem zvládla ještě dvacet bazénů a skončila jsem přesně v 9.55. A byla jsem táááák vysílená. Ale taky šťastná, že jsem to pokořila 🙂
Pak mě čekal lehký oběd-výborný boršč, a pak doučování s Klárou. Deutsch macht mir Spass.. Následovala asi hoďka na koleji,pak zpět na hodinu recepčních dovedností. Naneštěstí jsem si zapomněla peněženku v batohu, který byl na koleji. Jsem to ale trubka. Nu tentokrát se nic nestalo. V půl šesté jsem se sešla s Tomem na České pod hodinami a šli jsme tancovat. Přivedl mě do takového jednoho klubu..něco jako Dům dětí a mládeže. Tancovali jsme spolu cha- chu, foxtrot a nakonec i valčík. Ten se mi líbil ze všeho nejvíc. Tom je první člověk, kterého jsem se pokoušela naučit swing. Oběma nám to moc nešlo- mně učit, jemu to po mě kopírovat. Ale aspoň něco málo myslím pochytil. Ten klub se mi zdá fakt pěkné místo, takhle uprostřed centra.. člověk by neřekl, že tam něco takového může být.. Určitě se tam ještě podívám, maj tam i různá cestovatelská setkání a další akce.
Teď už jsem zas zpátky na koleji, jím okurku a skypuju s mamkou. Je to divný.. tenhle čas..všude chodím pozdě, pořád něco zapomínám, nebo se musím pro něco vracet a dvakrát jsem nastoupila do 6 místo do 1 a skončila jsem na královopolskym nádraží. Fakt jsem docela mimo.. :-/ Už aby byl víkend..
z deviantart.com od ghost-in-the-rain