Dneska jsem měla možnost shlédnout tento švédský film v rámci festivalu Cinema Mundi. Musím říct, že mě nezklamal. Měla jsme jisté očekávání, ale že bude tak pěkný..tak vtipný a zároveň smutný.. hořkosladký.. ano to je to pravé slovo.. to jsem moc nečekala. Doteď jsem neměla vůbec tušení, co to ten Aspergerův syndrom je..ale teď už to vím. Ještě nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala.
Začíná to v takovém velkém plechovém předmětu..trochu podobný pračce, trochu, kamnům..kdo ví.. Nad tím stojí pán a křičí: „Simonééé, vylez!“ Jenže ani po několikáté Simon nereaguje. Otec se uchýlí k uplácení.. bankovky strká do něčeho, co je podobné komínu.. Matka je z toho na prášky, vezme telefon a volá.. Sam skočí po mobilu..ano, musí přijet.. Jinak Simon nevyleze, je tam už prý víc jak osm hodin zavřený.. Sam opouští přítelkyni, opouští nedodělanou práci-bílení pokoje.. a jede na své kárce rodiče „zachránit“. Jak se mu podaří dostat Simona ven, to už neprozradím.. Jestli budete mít někdy příležitost, chytněte ji za pačesy a na ten film jděte, nebudete litovat.
Je ve švédštině, nám to promítali s českými a anglickými titulkami. Že bych té švédštině nějak víc rozuměla, to moc ne..jen takové útržky jako hej, ja vet inte, dyskar, hund, hej då, jag är hem.. naší profesorce se film taky líbil, prý ve Švédsku většinou točí takové ty samé pochmurné.. sebevražedné věci, ale nedivím se, že tento kousek sklízí úspěchy i v zahraničí.