Ta scéna je na začátku filmu. Otrok Juba se snaží probrat Maxima na starém jedoucím žebřiňáku. Říká:
„Neumírej. Uvidíš se s nimi. Ale né hned.“
Ta slova symbolizují beznaděj a návrat zpátky do života.
Nevím proč, ale už napoprvé, co jsem ten film viděla, se mi ta věta zapsala do paměti. Od té doby jsem Gladiátora viděla asi ještě dvakrát. Měla bych se na něj zas podívat. Je to můj oblíbený film. Poslední dobou si připadám jak Maximus. Jako by se celá zem proti mě spikla. A já jsem úplně sama se svými myšlenkami. Ne a není na blízku ta pravá osoba, které bych se mohla se vším svěřit. Většina lidí se na mě snaží být hodná, ale není to prostě ono. K nikomu nemám naprostou důvěru. Jako Maximus, který se stal po smrti své ženy a dítěte, gladiátorem a bojoval proti všem. Přestal věřit. Nezbývá než své myšlenky napsat na papír, nebo zakřičet do dutiny stromu. Jenže odpovědi se nikdy nedočkám. Rozhodnutí i volba nějaké cesty je jen a jen na mě. A proto si říkám, uvidím se s nimi někdy, abych jim to všechno řekla? Dostanu někdy nějakou odpověď? Možná ano, ale bude mi to pak ještě k něčemu?