Tak jsem zjistila, že to zcivilizování moc zatím moc nejde. Ještě jsem si nezvykla jíst příborem, mamka šílí, že pořád hltám a že používám jen lžíci, ale já si na to prostě už zvykla. Ráno jsem zas překvapila tím, když jsem si nahlas pochvalovala splachovací záchod. O puchu, který se rozlinul poté, co jsem vybalila své oblečení z koše na prádlo ani nemluvě. Skoro celý den píši e-maily, přemýšlím, komu bych tak ještě udělala radost, přitom mně samotné se kromě jednoho člověka nikdo neozval. Stále si hovím někde tam na ukrajinském obláčku a ne a ne se z něj odlepit a spadnout na zem. Myšlenky mi bloudí pořád kolem toho jednoho a samého člověka………nebo jich je víc? Pročítala jsem dneska jeden zajímavý blog a zaujal mě tam jeden citát:
Co je horší – být příliš hravý nebo příliš vážný?
Přílišnou hravostí bráníme svou mysl před strachem;
přílišnou vážností však bráníme své srdce před láskou.
Co myslíte?