Krteček
Malá a červená krtčí očka svítí,
tady ještě rovně, až tam vzadu vpravo!
Hemžení v mraveništi, ve tmě,
jen bílé žárovky jsou vodítka.
Černý jak uhel, uvnitř bílou kůži má,
bílou jak sníh, čumák dopředu,
krteček malý, bezbranný.
Rychle se plouží,
pospíchá, neznámo kam,
se skloněnou hlavou, hlavně necekat,
vždyť slovo je pryč i mám tě rád.
Bludištěm chodeb a odrazem stínů,
teď vpravo! Tak hni sebou!
Před sebou táhne hlínu a špínu,
palici bolavou.
Když najednou otočí se,
chce to skoncovat,
není tu nic a vůbec nikdo,
s kým teď bojovat.