… je krajina jak z pohádky. Obloha mění barvy, je radost dívat se z okna..
..a čekat, než se uvaří voda na čaj.
Rozsvítím stromeček a mám pocit jako by byly pořád Vánoce.
I slepičky dostaly už snídani a zobou zrní.
To naše Rozárka je ještě rozespalá a má dokonce přeleželé ouško.
Brzy se ale i ona probere a začne pomňukovat, protože má po ránu hlad. A tak jí jdu otevřít kapsičku. Začíná nový den. 🙂