Koči, koči, ty jsi měla štěstí na to, kde ses narodila.
Skoro jako by ses s námi přišla rozloučit. Poslední den dovolené a Ty jsi byla tou skvělou tečkou.
Možná i díky Tobě se mi podařilo s autem nezapadnout ve sněhu, vyjet všechny ledovice a…
„Kdyby bylo možno zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila.“ Mark Twain
Koči, koči, ty jsi měla štěstí na to, kde ses narodila.
Skoro jako by ses s námi přišla rozloučit. Poslední den dovolené a Ty jsi byla tou skvělou tečkou.
Možná i díky Tobě se mi podařilo s autem nezapadnout ve sněhu, vyjet všechny ledovice a…
Svět se zbláznil, ale to už není nic nového. Rozhodla jsem se plýtvat svým drahocenným časem, který i tak už dávno není. Koupila jsem si omalovánky pro dospělé s motivy koček. I když bych je všechny nevybarvila, aspoň mám ty černobílé obrázky a to…
My, majitelé koček, víme, že jsou vynikající k uvolnění stresu. Po dlouhém, těžkém dnu v práci je mnohem jednodušší se uvolnit a těšit se ze života, když máte v jedné ruce skleničku červeného vína a v druhé předoucí kočku. Všichni bychom si měli…
Přála bych si být tam, ne tady.
Snažím se potlačit realitu, ale moc to nejde.
V příštím životě už doufam nebudu člověkem.
I teď jím už skoro nejsem.
Život tady mě ničí.
Ale já nejsem tady, já jsem tam na tom obrázku.
V bazénu jsem byla dnes. Vlastně to byla náhoda, ale tento se naskytl Řepím nejblíž.
Navštivila jsem ho poprvé a nemyslím si, že sem zavítám častěji. Autobus sem jezdí ne moc přívětivě, takže většinou musím vyšlapat kopec nahoru k Šafránecké, kde…
Dlouho, předlouho jsem sem nic nepřidala. Snad jsem se chtěla dlouho upnout na poslední článek. Když jsem psala, bylo všechno ještě úplně jinak. Říkám si, že ho třeba ještě četla…možná jo, možná ne. Občas sem chodila.
Nevím, co psát, nevím, jak…
Už mě vážně nebaví poslouchat pořád ty samé šlágry v rádiu. Pokaždé, když ho zapnu, hrajou jednu z těch odrhovaček, které už jsem slyšela stokrát. Neříkám, že všechny skladby jsou špatné, ale… když je slyšíte každý den, už začínají lézt na nervy…
Přemýšlím, kolik dní mi tu ještě zbývá. 35? 40? Doufám, že víc už ne. Už tu fakt dýl být nechci. Nemůžu spát, je mi vedro, jsem rozlámaná, mám strach. Chtěla jsem se podívat k vodě, protože to vypadá, že nejsou vlny, tak by mohly být i vidět ryby…
Stává se ze mě pěkná boubelka, vypasený Garfield, nebo také tlustoprdka. Můžu za to a vlastně za to nemůžu. Mým jediným potěšením, které tu mám, je vlastně jen jídlo. Dezerty vypadají na stole tak úžasně, že je prostě nemožné je tam nechat a ani…
…když můžu zůstat venku dlouho do večera a je světlo.
…když si můžu lehnout do trávy a když můžu chodit bosa po trávě.
…když si utrhnu třešeň se stromu a malinu z keříku.
…když si vezmu krosnu na záda.
…když si otevřu čerstvě…