O jé, ty tam jsou roky, kdy jsem nemusela řešit žádné složitosti. Pořád je mi s podivem, že musím řešit věci, které normálně mají ba programu lidi po čtyřicítce, po padesátce, či v pozdním stáří. Bohužel je to ale třeba. Jak se rozhodnout? Čemu dát šanci? Všechno je risk. A pak je tady ten dům, na který musíme pořád myslet. Realita nás nadchla ještě víc než fotky z internetu, ale pořádně taky zamotala hlavu. Pořád na něj musíme myslet. Jenže víme, že je to daleko nedostižný sen, s největší pravděpodobností jen inspirace, ale i neopakovatelná šance. Co dodat..třeba v příštím životě. Až se narodíme pod šťastnější hvězdou. A stejně na něj myslím.
