To byl ale náročný víkend!
Přála bych si zvolnit. Minimálně o 60 procent.
Přitom ale ani jedné věci, kterou jsme podnikli, nelituju.
Líbilo se mi to včetně krásné tečky v podobě milého rozhovoru s naším sousedem.
Nikdy by mě nenapadlo, že rozhovor se sousedy mi dokáže tak projasnit den a zlepšit náladu. A stačí i pár minut.
V Praze jsem nikdy nic podobného nezažila. Akorát trapné mlčení ve výtahu a modlení se, kdy už dotyčný vystoupí.
Stále myslím na Řím. To bylo taky náročné a intenzivní, ale krásné.
Mám ještě další foto zrzka, který nás vždycky vítal, když jsme kolem šli.
To je ale fešák. 🙂
