Hned na začátku první den našeho putování jsme potkali tuto černou kočičku. Byla hravá, neposeděla chvíli na jednom místě, dala se pohladit, ale pak odběhla rovnou nahoru na strom. Nikdy jsem ještě v životě neviděla takto šplhat kočku do výšin. Asi tak ve čtyřech metrech nad zemí se zastavila a začala zmatkovat. Nevěděla, jak dál. Dolů to nešlo, ale ani nahoru už to nešlo, protože se větve stromů ztenčovaly. Chtěla jsem jí pomoci, ale jak? Při ruce jsem měla jen naše těžké batohy. Nakonec když přišel můj milý, kočička se sama seškrábala dolů, ale muselo to pro ní být nepříjemné, jak drhla drápy o kůru. Naštěstí se jí nic nestalo, vesele odhopkala do křoví. Říká se, že černé kočky nosí smůlu, ale je to jen pověra. Já věřím, že nám zrovna toto milé setkání přineslo v další cestě štěstí. 🙂
