Při pohledu na ty fotky se mi chce jet hned zpátky. Protože se mi líbí snad skoro každý záběr, musím rozdělit článek na více částí, aby se to kochání úplně nepřejedlo. Z malého výletu bylo nakonec 31,3 kilometrů. Tady sdílím trasu. Ještě teď mě bolí svaly, ale prý to nic světoborného nebylo. Ha ha.
Jako by šumavskou krajinu navštívil Mrazík z pohádky, nebo jako by ji někdo celou zasypal cukrem. Tak krásné to bylo. Sluníčko jsem cítila na tváří po víc jak měsíci. Ó, jaká slast! Běžkování ale vyžadovalo velkou dávku koncentrace, hlavně při sjezdech z kopce, kdy to bylo pěkně namrzlé. Bylo minimálně -10 stupňů. Cítila jsem svaly, které jsem už dlouho neprotahovala, proto mě asi doteď bolí celý člověk. Ale aspoň jsem využila toho trochu jinak procvičit si hlavu. 🙂 I když pádům i při velkém soustředění nešlo vždy zabránit. Měli jsme skóre 5,5 pádu ku 1 pádu. Je jasné, kdo těch pádů měl víc. Samozřejmě, že já. 😛
