Dneska trávím celý den s notebooky. Ano, je to hrozné, zítra po práci snad notebooky odložím. Nemohu ale přeci nedat žádný článek na blog, když je dneska „počítačový“ den. Mám v plánu sem dát jiný článek, ale popisek k němu si musím víc promyslet. Využiju fotky, které hlavní téma článku neprozradí, přesto se mi moc a moc líbí. Včera jsem se byla projít. Tentokrát jsem nechala kolo doma. Západ slunce nebyl úplně tak můj cíl, ale musím říct, že nebe bez jediného mráčku mě ochromilo. Slunce mě provázelo skoro až do konce. Nejdřív mi nepříjemně svítilo do očí, po čase jsem si jeho paprsky začala užívat. Cestou jsem si uvědomila, že západ slunce je hezký nejen na horách a u moře. Má svoje kouzlo a svou obrovskou sílu, která člověka nabíjí i třeba na poli, uprostřed košťálů a oranice. Mám stejné pocity, když se podívám na pole, které se právě zahalilo do stínů, jako když se dívám na hladinu moře, která potemněla. Když jsem přišla domů, cítila jsem na tváři stále sluneční paprsky. Dostala jsem chuť zahrát si na kytaru. S plápolajícím ohněm v kamnech mi to celé připomínalo atmosféru táboráku. Se západem slunce teplo nevyhaslo, naopak, rozlilo se doma všude kolem mě.
