Tak ráda bych vyrazila na kolo, ale jsem zpráskaná jak pes. Každý den trávím prací na zahradě a včera jsem to nějak přehnala. Tenhle týden kolo asi nezvládnu. Budu ráda, když přežiju zítra běhání s D.
A tak aspoň zavzpomínám na předešlý týden, kdy jsem jela na odlov jedné kešky. Nechápu, jak se mi podařilo ujet 22 kilometrů, když jsem vyrazila až před 18. hodinou. Na mapě jsem si našla, že by tu měla být vodní nádrž. Poblíž ní se nacházel poklad. Udělala jsem kolečko přes Doubravici a Trnovou. Každá obec, kterou jsem projížděla, mě něčím zaujala.
Zde například zastávka v roubenkovém stylu, která plní funkci i obecní nástěnky.
K nádrži se sviští z velkého kopce. Překvapilo mě, že se nedalo jít kolem dokola. Všude byly pásky se zákazem vstupu. Nejspíš to lidi porušovali, protože jsem na internetu četla, že tu někteří chodí na procházky. Já jsem se ale dál neodvážila. Přečetla jsem si na informační tabuli o zakladateli nádrže, která je soukromá a přístup k ní mají jen rybáři s povolením
Samotný odlov kešky nebyl tak jednoduchý. Nahoře parkovalo auto a pořád v něm seděl nějakej chlápek. Další lidi naštěstí odešli. Snažila jsem se hledat nenápadně. Nakonec jsem musela odložit kolo do lesa a vrhnout se do záplavy kopřiv. Když ale člověk potlačí počáteční šok, ani mu to nepřijde, že jde kopřivami. Spíš jsem měla obavy z nějakého toho klíštěte. Krabku jsem našla v pohodě. 🙂 Klíšťáka jsem si neodnesla, ale zato mám pořádné hovadí štípnutí, které je vidět doteď. Inu i to k dobrodružství někdy patří. 🙂
Cestou zpět jsem jela přes vesnici Kluky, kde mají krásnou budovu potravin, několik památníčků a májku.
Nevím, jestli bych se ještě někdy k nádrži zajela podívat. Škoda, že se tu nedá koupat a že je to tu takové vymezené. Asi budu raději jezdit na Harasov.