Listopad, listopad, zlatý lísteček mi na dlaň spad, zlatý lístek z javora, zima už jde do dvora.
Je možné, aby se někomu nepodařilo naučit tuhle krátkou říkanku? Ano. Celý den jsem výuce věnovala, kde jinde, než v lese plném listí… ba celý víkend jsme si to opakovali, nakonec s odřenýma ušima se to povedlo. Ale legraci si z nikoho dělat nebudu, ne každý má na básničky paměť. Mně už trénovali odmalička a babička po mně pořád chtěla, abych jí něco recitovala. Pak jsem to pěkně slízla, když jsem něco neuměla, nebo popletla. :-I
Nebo se to šlo tak těžce naučit, protože jsme se tu básničku učili už v půlce října? Možná na ni ještě nebyl čas. Ale listí už bylo zbarvené do žluta a do červena. Vydali jsme se v dešti na vyhlídku Čerchov, a pak ke keltskému oppidu Stradonice. Zámek v Nižboru jsme už kdysi navštívili, ale to oppidum jsme dosud neprozkoumali. Zjistili jsme z místní nástěnky, že se ten večer koná v zámecké kapli koncert. Krásně jsme se stihli vrátit v podvečer do vagónu, abychom se převlékli do slavností róby a hurá za kulturou. Jaké to na koncertě bylo? O tom napíši někdy příště. 🙂
Svůj malovaný kamínek jsem nechala u kříže.
