Chtěla jsem napsat článek o našem vejletě po Českém středohoří, ale zjišťuji, že těch zážitků máme nějak moc. Deníček sice taky bude, ale s největší pravděpodobností ho nikde nezveřejním.
Nakonec sepíšu pár článků s tím, že v tomto popíšu všechna Nej . 🙂
- Nejlepší výhledy: Koštálov
- Nejlepší železnice: Švestková dráha, moc pohodlné, čisté, krásné výhledy z oken, průvodčí vám nabídne čaj a kafe zdarma, nádraží patřící AŽD jsou jak z modelové dráhy… připadám si jak ve Švýcarsku
- Nejlepší třešně: konec obce Dubice u odbočky na Doerellovu vyhlídku
- Nejlepší koupaliště: koupák pro všechny v Třebívlicích s báječně osvěžující ledovou vodou
- Nejlepší maliny: odbočka k hradu Oltářík
- Nejlevnější vstupné do muzea: zámek Skalka, vstupné stálo 20,-
- Nejlepší limonáda: v hospodě v Třebívlicích, dali jsme si švestkovou limonádu
- Nejlepší spaní: na Koštálově a u Kočky 🙂
- Nejvíc nachozených kilometrů: v sobotu 2. července, to jsme ušli 31km!
- Nejhorší úsek cesty: když jsme se museli dostat na most v Litoměřicích a přejít přes řeku, a pak se vracet zpátky chemičkou do Lovosic…. inu když nefunguje přívoz, je to v háji! Zvláště když na vás pere celou cestu sluníčko a není kam se schovat.
- Nejromantičtější západ slunce: na Kočce, protože jsme tam byli sami 🙂 …ale vlastně i ve Velkých Žernosekách to bylo moc fajn
- Největší zvíře, které nás vystrašilo: mrtvé divoké prase na kolejích… mysleli jsme si, že je to kůň, jak bylo veliké!
- Nejdobrodružnější noc: ta první! Trochu pršelo, šli jsme hledat úkryt neznámo kam a ve tmě nás strašilo malé světýlko, které ne a ne zhasnout.
Velmi stručný popis cesty:
První den jsme dojeli večer do vesnice Dolní Zálezly, odkud jsme se vydali po značce a „zakempili“ to v turistickém přístřešku. Druhý den nás čekala trasa Dolní Zálezly-Oparno-Lovoš-Žernosecké jezero, s tím, že jsem nepočítala, že ujdeme tak dlouho trasu… a rovněž jsem nepočítala s tím, že je rozbitý přívoz přes Labe. Třetí den jsme strávili u vody u Žernoseckého jezera, plavali jsme dokonce na protější ostrůvek… bylo to fajn, ale odpoledne jsme málem umřeli při cestě na protější břeh. Inu ten přívoz stále nejezdil…:-// Došli jsme přesto spálení, poštípaní a bolaví do našeho cíle, na hrad Košťálov. Odměnou nám byl neskutečně krásný výhled. Čtvrtý den jsme si přivstali na východ slunce. 🙂 To bylo! Když jsme se podruhé ten den probudili, tak z oblohy padaly kapky deště. Přes Skalku a Oltářík a po přestávce na pastvu malinami jsme se dostali do Třebívlic, nejlepší vesnici, jakou jsem kdy za poslední dobu viděla. Po občerstvení a ochlazení na místním koupališti jsme se Švestkovou dráhou přesunuli do Litoměřic. Zde jsme nocovali v kempu, jehož služby jsme náležitě využili a schovali si tu věci až do příštích pozdních odpoledních hodin. Pátý den jsme měli totiž v plánu poznat Litoměřice, a proto jsme si koupili vstupenku k okruhu církevních památek. Podívali jsme se do šesti objektů, ve čtyřech jsme dostali výklad. To není vše, ke vstupence jsme měli dokonce zdarma pivko. Stihli jsme i prozkoumat Máchovu světničku. Na večer jsme opět nasadili bágly na záda, nožky nás už dost bolely, teda hlavně ty puchýře, ale ještě jsme se dotrmáceli ke Kočce, která sedí na půli cesty mezi Litoměřicemi a Žitenicemi. Místo mňoukání nás v noci budil silnější vítr, ale i tak to bylo boží místo! Šestý den jsme zakončili prohlídkou zámku v Ploskovicích. Netušili jsme, že je to dost známá stavba, natáčelo se tu spoustu filmů a pohádek. Zaplatili jsme si hlavní okruh, ale já jsem se těšila především na výstavu medvídků. Myslela jsem na ni už předešlý den. 😀 Svižným krokem jsme se vydali pak do Křešic, odkud nás vezl vlak přímo do Mělníka. Zde jsme přesedli na náš pidi motoráček do Mšena a kolem 18. hodiny jsme byli v cíli. Měli jsme velký hlad, tak jsme to šli všechno zapít a zajíst ke Lvovi. 🙂
Další statistiky:
Počet nachozených kilometrů: odhaduji 95km, oficiálně na mapy.cz jsem změřila 87 kilometrů chůze, ale nepočítám kilometry, které jsme ušli z domova na vlak do Mšena a také pobíhání po Litoměřicích nešlo změřit přesně, zvláště jsme se zamotali u Máchovy světničky a nahánění paní průvodkyně nám určitě pár kilometrů dalo. Kdyby někoho zajímala naše přesná trasa, tak sobota – pondělí je na mapách zde a úterý-středa tady.
Počet puchýřů na nohou: U mě jen jeden, zato pořádně bolavý plus jedna propíchnutá noha klackem. U mého milého šest, na každé noze tři. (-:
Počet navštívených vyhlídek: sedm: Mlynářův kámen, Doerellova, Jaroslava Srby, rozhledna Radejčín, Lovoš, Kalich v Litoměřicích a věž katedrály sv. Štěpána v Litoměřicích.
Počet navštívených hradů a zámků: pět: Oparno, Koštálov, Skalka, Oltářík, Ploskovice
Kolikrát jsme se koupali: dvakrát: v Žernoseckém jezeře a v Třebívlicích
Kde jsem brala inspiraci na tuto trasu: od Kuby, ale jelikož jsme šli nejspíš víc dní, tak jsme si udělali pár odboček navíc a navštívili jsme i Litoměřice 🙂
Pokračování spolu s dalšími fotkami bude příště. 🙂