Původně jsem zamýšlela napsat pouze jeden článek, ale čím víc jsem se tím vším prokousávala, tak tím víc jsem zjišťovala, že to vážně nejde. Chce to rozkouskovat, aby těch zážitků nebylo najednou moc. 🙂 Je to dneska přesně měsíc, co jsme se s mou kamarádkou vydaly za teplem a sluncem. Přitom doteď cítím, že ten náš velký výlet ve mně dosud doznívá. Když je mi teď v Česku ouvej, vzpomenu si na ten den, který jsme trávily na ostrově Giftun. Poloprázdné pláže, jiskřící moře, všudypřítomná vůně opracovaného dřeva a houpačky na každém kroku. Pak také lákavá vůně oběda… kávy…božský klid, měkké matrace, lehký vánek pohrávající si se slunečníky, hřejivý lechtající písek, slunce nad hlavou, ale bez nepříjemné výhně, kdy by z člověka lil pot. Prostě teplota tak akorát… 🙂 Vzpomenu si taky na drobné rybičky a větší ryby, které jsme viděli při šnorchlování mezi korály. Nebo na murénu. Nebo taky na delfíny, kteří doprovázeli naši loď. Při pohledu na fotky se tam do toho ráje vracím zpátky. Když jsem totiž v moři, jsem opravdu šťastná. Přitom neleží tak daleko… Egypt je z Česka něco málo přes čtyři hodiny letu. A přesto se člověk ocitne po přistání ve světě, který je trochu naruby. (-:
