Přináším pár fotek z hradu Svojanov. Ke hradu se váže hned několik děsivých historek. Přináší prý neštěstí pro všechny ženy, které se jmenují Kateřina. V jeho prostorách zemřelo hned několik žen, které nosily toto jméno. Jednu Kateřinu tu nechal zazdít do hradeb vnitřního hradu hradní pán Hertív Žehušický za to, že se i po svatbě stýkala se svým dřívějším milencem kovářem. V roce 1805 se při výzkumech objevila kostra v bráně na horním nádvoří. Další děsivá historka vypráví o malé Kateřince, na kterou při hraní spadl trám. Následně procházela všemi pokoji a hledala svého tatínka. Nemohla ho najít a vysílena se opřela rukama o zadní stěnu a zemřela. Od té doby se říká, že se na hradě zjevuje a prochází se ložnicemi.
Jako první jsme se však dočetli historku o správci Rašínovi, který tu straší na ohnivém býku. Dříve byl krutý ke svým poddaným a dělníkům. Jeden dělník ho proklel, a tak neměl po smrti pokoje. Na hradě prý vždy zjevuje po půlnoci. My jsme po půlnoci opravdu pocítili strašení na vlastní kůži: závan větru a skříň, která sama od sebe skřípala a pootevírala se, takže jsme měli z Rašína celkem nahnáno.
Tato fotka se však vztahuje k procházce, kterou jsme hned první den před večeří podnikli. Naším cílem byla Boží muka, která jsme nakonec nenašli.
Na okraji lesa rostly pomněnky.
Toto je pohled z hradu na městys Svojanov. Malebné zákoutí.
Po výstupu z autobusu se nám naskytnul tento pohled. Roubenky jako na horách, stromy obalené květy a na kopci se tyčil majestátně hrad Svojanov.
Toto je už nahoře na hradě, focené z gotické zahrady.
První den jsme přijeli večer, takže kromě malé procházky jsme už nic nepodnikli. Paní kastelánová nám dala večeři, rýži s masem a k tomu jsme si dali výborné pivo Poustevník. Servírka v hradní hospodě nebyla, protože celý hrad byl v pondělí zavřený.
Další den jsme se zúčastnili obou prohlídek, okruhu A i B. Nejdříve jsme dopoledne zavítali do mučírny a ke strašidlům. Z mučírny jsem měla respekt, sice ty nástorje nebyly skutečné, byly to jen repliky, ale když nám vyprávěl průvodce, co se jak používalo, dělalo se mi mírně zle. Součástí první prohlídky byl i sál zbrojnošů a výstava vyšívání. Některá hesla vyšita na ubrouscích byla úsměvná a pravdivá.
Pak jsme se vydali s O. na procházku. V 16 hodin nás čekal druhý okruh. Součástí druhého okruhu byla prohlídka interiéru, pokojů včetně dámského a pánského salonku, kuchyně apod.. Nejvíc mě fascinoval obraz staré ženy. K tomuto obrazu se váže velká záhada. Ze dne na den ta stará žena najednou zavřela oči. Nikdo neví, jak se to stalo. Všimnul si toho jeden průvodce, který tu prováděl. Přitom obraz enní zespod nijak poškozený. Viděla jsem fotografii, kde ta žena má oči ještě otevřené. Fakt zvláštní.
Zde vidíte pohled na krásnou gotickou zahradu. Je vidět, že se o hrad opravdu starají. Hrad patří městu Polička, které v roce 2006 zahájilo jeho rozsáhlou rekonstrukci.
Na hradě pobíhá spousta pávů a pávic. Tito bohužel mají přistřižená pera, aby nemohli uletět. Zato v Pardubicích na tamějším zámku jim nechávají ozdoby v celé své kráse, aby se mohli pávi s čím chlubit. Tady pávi u samiček zřejmě moc nezabodovali. Podle toho, jak o ně samičky nejevily zájem.. 🙂
Mé nejoblíbenější foto. V ohradě se tu pasou hradní kamerunské kozy. S touto jsme si náramně notovali. Nechala se ode mě podrbat a pořád něco přežvykovala. Náramná pohodářka =)
