Probírám se letáčky a pohledy ze Slovinska a nechávám v sobě doznít poslední záchvěv dovolené. Deník je až na poslední den dopsaný. Jedním z nejhezčích míst, která jsme navštívili, byl Piran. Parkovat se musí na kraji města, což je fajn. Poobědvali jsme u břehu moře na lavičce. Vedro bylo nesnesitelné, ale úzké uličky nám poskytly trochu stínu. S mým milým jsme se podívali do muzea mušlí, kde jsme se také ochladili. Zároveň jsem si rozšířila obzory, co se těchto živočichů týče. Následně jsme se posilnili několika druhy místního šnapsu, které nabízel jeden obchůdek k ochutnání. Vyrazili jsme nahoru ke kostelu sv. Jiří. Velmi nás pobavilo, když jsme se procházeli uličkami, nad hlavou vyprané prádlo, když tu se z jednoho okna tři metry nad zemí line obrovský mrak kouře. Někdo si tu dal trávu. Teda jak může mít někdo v tomhle vedru takové chutě. 🙂 Výhled ze zvonice kostela neměl chybu. Říkala jsem si, že to snad není ani realita. Určitě je tu spousta dalších míst, která bych chtěla příště navštívit. Třeba se podívat k vyhlídce k majáku, či navštívit starobylé městské hradby. Na to už nám bohužel nevyzbyl čas.
