Říkám si, že jsme měli pěkné štěstí, dneska bych už do vody asi nevlezla. Celý den tu u nás prší. Přitom včera dopoledne to taky vypadalo nejistě. Mraky se ale odpoeldne rozehnaly a do večera bylo krásně. Už několik let mi kamarád básnil o tom, jak chodí v létě s partou do Mariánského údolí, pečou tam maso, koupají se od rána do večera a spí pod širákem. Přitom se jedná ještě o část Brna. Konkrétně o Brno-Líšeň. Dostanete sem autobusem 55 nebo 78. Každý končí přitom trochu jinde, takže přijdete do údolí z jiné strany.
Toto je první ze tří rybníků. Vyfotila jsem jen jeho zadní část, u které se nachází hospoda. Rybník je ve skutečnosti pěkně velký a podél břehu jsme narazili na spoustu rybářů. Je to bahňák a běžně se v něm nekoupe.
Toto už je duhý rybník, ve kterém se dá koupat. I tady ale hodně lidí rybařilo a nebo se jen tak procházelo. Mně se líbily a zároveň mě trochu děsily roje mušek, které neustále kmitaly nad hladinou. Na fotce jsou trochu vidět.. jako takové zlaté tečky.
Hladina jako zrcadlo.
Toto je třetí rybník, kde jsme se koupali. Když jsme k němu došli, sluníčko už bylo někde vzadu. Když jsem se ale ponořila do vody a rozplavala, podařilo se mi doplavat na místo, kde ještě svítilo. Dotkla jsem se sluníčka. 🙂
Pohled na druhou stranu.. opět tam stála hospoda, měla ale otevřeno jen do 19 hodin.
Kromě dvou holčiček, které se s námi ve vodě taky cachtaly, s námi byly ještě dvě kachny. Vlastně to byl kačer s kachnou. Nejdřív seděli v trávě na břehu a když jsme vylezli z vody, tak se osmělili a spustili se na hladinu.
Stín postupoval fakt rychle. Než jsme se převlíkli, bylo už sluníčko v korunách stromů.
Nevím proč, ale po plavání jsem byla děsně vysmátá a pořád jsem sebou šila. Měla jsem chuť se rozběhnout, začít skákat, abych se zahřála. Měla jsem v sobě najednou spoustu energie. Nebyl to takový ten chlad, když se dlouho učím a sedím na místě. Naopak..tenhle byl povzbuzující. E. mi skoro nemohl stačit. Bylo fajn, že u rybníka nás ani komáři neobtěžovali. Asi přiletí, až bude skutečné léto.
Cestou jsme našli přeci jen jednu otevřenou hospodu, kde zavírali za 10 minut. Paní majitelka se nad námi ale ještě slitovala a uvařila nám čaj. Krásně nás zahřál. Pk jsme minuli ještě zarostlou tribunu z betonu. Myslím, že je zarostlá nejmíň 50 let. Už není skoro v tom křoví vidět. O hřiště se ale pořád někdo stará a je krásně zelené a zarovnané. Narazili jsme ještě na několik hospod, kde vládla prázdninová atmosféra. Z okna se linula hudba a venku se hrál pingpong. Kousíček byla zastávka, odkud jsem to měla k nám na byt jen 10 minut jízdy autobusem. Zalezla jsem do postele a užívala jsem si ten báječný pocit po koupeli v přírodě. Přemýšleli jsme, jestlipak ty holčičky bydlí někde poblíž. Loučily se s námi, jako by to byly naše dobrý kámošky. Ale vlastně mohly být z Líšně. Je to fakt kousíček a říkám si, že bydlet v této části Brna, jsem tu minimálně dvakrát týdně. A vůbec.. bydlet v Brně, určitě bych tu byla taky pečená vařená.