Přináším druhou část fotek z našeho zimního výletu v Lužických horách. Z Popovy skály jsme se vydali směrem na Loupežnický vrch. Vyškrábali jsme se nahoru závějemi a stanuli jsme před tímto krásným stromem. Trochu se vyjasnilo, takže jsme viděli i protější kopce. Pár metrů pod Loupežnickým vrchem našel kamarád úplně náhodně kešku. To bylo ale překvapení. Myslím, že by ji našel kdokoliv, kdo by tudy šel. Byla fakt okatě vidět, pod skalou, kde snad na jediném místě neležel sníh. A tak jsme se hned zapsali do deníčku ukrytém uvnitř. Zjistili jsme, že tato keš není tolik navštěvovaná, deníček nebyl zaplněn ani z poloviny a to je v krabičce už od roku 2008!
Některé fotky mají trochu jiný rozměr, je to tím, že je dělala moje kamarádka Verča svým mobilem.
Pokračovali jsme přes vesnici Petrovice po modré kolem těchto bunkrů. U cesty jsme zahlédli jen dva bunkry, do jednoho jsme se odvážili i vlézt. Už jsem uvnitř v bunkru nebyla strašně dlouho. Byla v něm ale dost tma a museli jsme dávat pozor na trčící dráty u stropu. Uvnitř se válelo celkem dost odpadků. Přemýšleli jsme, k čemu asi sloužily dvě kovové tlusté konzole trčící ze zdi. Mně napadl záchod, ale asi to bylo něco jiného. Bunkrů tu je daleko víc, ale jak byly zasněžené, nešlo je tak dobře vidět. Kousek za bunkry jsme si dali na jednom odpočívadle svačinu a já si rozbalila narozeninový dárek od kamarádky. 🙂
Cestou k autu v Dolním Sedle jsem zahlédla tohoto sněhuláka. Co vám připomíná? Mně trochu kocoura Garfielda.
Teď máme zimní království všude, ale v dalším článku bych se zas ráda chtěla ohřát na Tenerife vzpomínkou na moře a teplo. 🙂