V podstatě mi připadá, že se od mých studií v Brně nic moc nezměnilo. Můj milý by se mnou razantně nesouhlasil, ale je to tím, že on se pohyboval vždycky v jiných čtvrtích než já. Na fildě to jen vzkvétá. Všechny budovy jsou opravené a co se ještě nestihlo v okolí renovovat, tak se buduje. Tam jsem nefotila, ale s radostí jsem využila knihovny, kam mě pustili i bez průkazky. V MZK jsem bohužel narazila právě na tento problém. Přitom vstup byl před lety do MZK pro všechny povolen. Škoda. Ještě, že FF má svou vlastní knihovnu.
Tyršův sad, kam jsem tak ráda chodívala po škole relaxovat, taky kvete. Byla jsem z něho unešená. Nově jsem tam objevila kozičky. 🙂
Červený kostel, který bývá většinu času zavřený, měl dveře dokořán, tak jsem taky nahlédla dovnitř. Kolik je to jen let zpátky, co jsme tu měli vánoční koncert s naším švédským sborem? Osm? Deset? Nedokážu si teď vzpomenout..
Špilberk mi připadá také nezměněn. Po letech si na mě jeden z kamarádů udělal čas, tak jsme si našli jednu lavičku s výhledem a pěkně na sluníčku u vínečka jsme si porozprávěli o životě. Jo, to jsem přesně potřebovala!
V tomto altánu jsme před asi dvanácti lety pili s kamarády též víno. Bylo to na začátku mé tanečákové éry. Vím, že to bylo nejhnusnější víno, jaké jsem kdy pila. 😀 Krabičák za pár kaček. Ale byli jsme šťastní, nemůžu vůbec nadávat na ty časy…
Tak sbohem, Brno! Zas někdy příště. Přirostlos mi k srdci a nemůžu na Tebe zanevřít. Fakt ne… 🙂