Tak jsem zalogovala svou první virtuální kešku. Jupí! Včera jsme přijeli do Čachtic a bydlíme v Palatíně. Až odpoledne jsme se rozhodli vyrazit ven a prozkoumat Čachtice. Doprovázely nás po celou dobu sněhové vločky a husté sněžení.
U cesty směrem k hradu kousíček od našeho ubytování stojí dřevěná socha Alžběty Báthoryové a jedné z jejích obětí.
Všimli jsme si krásných maleb na zdi u restaurace Alžbetka.
Kostel sv. Ladislava byl bohužel zavřený.. až večer se v něm konala bohoslužba a křtiny.
Úkolem keše bylo vyfotit se v tom otvoru u vstupní zdi. Jsem tam bohužel hodně malinká.
My dva a jinak nikde nikdo.
Obloha byla mléčně bílá. Vzpomněla jsem si na jeden brněnský zimní výlet k rozhledně. Taky padal sníh a taky jsme šplhali po kamenech.
Měli jsme štěstí. Zrovna se střídala ochranka, která hrad střeží. Pán má obrovské dva psy. Říkal, že je mu líto, když tam přijdou lidi a hrad je zavřený. Byl moc milý a pustil nás na chvíli dovnitř.
Mohli jsme tak hrad aspoň zčásti prošmejdit. S těmi vločkami a předvečerní oblohou to mělo tajuplnou atmosféru.
Na krajinu se snášela mlha..
A společnost nám dělala jen fenka Larissa. Chtěla, abychom jí házeli kámen. Uměla krásně aportovat. Šokovalo mě, jak těžký kámen dokáže vzít do tlamy.
Na hradě musí být krásně i v létě.. na brontosauří akce, hudební koncerty apod. je jako dělaný.
Alžbětu Báthoryovou jsme bohužel.. nebo bohudík nepotkali. Prý tu dřív strašila, ale její duch byl vymícen.
Pan strážný nám říkal, že na hradě přespává. Otevřel kvůli nám krámek, takže jsme si odnesli magnetku i pohlednice.
Dolů do vesnice jsme klouzali jedna báseň. Pán se šel se psy projít a Larissa mezi námi pořád běhala. Hrála se mnou takovou hru. Chtěla aportovat, ale zároveň když jsem se sehnula pro kámen/šišku, hned k tomu běžela a schramstla to. Asi zkoušela, kdo je z nás rychlejší.
Na závěr jsme zašli do restaurace Alžbetka na výbornou palačinku s medvědím česnekem. Snědli jsme to i s maceškou, violkou trojbarevnou, která je jedlá.
A ještě jsme si dali napůl čokoládový dezert. Mňam.
