Úplně poprvé jsem se podívala letos do Benátek. Připadá mi, že je to už věčnost, přitom jsme tam přesně před dvěma týdny letěly. Vlastně to byl nápad Míši. Spojily jsme to i s návštěvou Milána, ale o tom někdy jindy. Vytáhly jsme i Míšinu mamku, která moc necestuje. Pro ni to byl nezapomenutelný zážitek. A vlastně i pro mě. Podobné město na vodě jsem ještě dosud nenavštívila a Venice, které je v Kalifornii, je oproti těmto Benátkám velké nic.
Překvapilo mě, že je tam všude čisto. Moc se mi líbla lodní doprava a městké emhádéčko- vaporeta. Vaporety bych klidně mohla jezdit donekonečna. Hlavně když jste venku a můžete pozorovat okolí, tak je to velký zážitek. Teď v zimě nám sice někdy bylo na palubě krušno, ale výhled zevnitř lodi a zvenku se nedá porovnávat. Ani holubů jsem tolik neviděla.. jen na Náměstí Svatého Marka. Překvapilo mě, že vstup do Baziliky Svatého Marka je zdarma. To již dnes moc nebývá. Užívala jsem si procházku uličkami s malými mosty a vodou takřka na dosah. Hlavně jak šplíchala mořská voda na schody na ostrově San Giorgio Maggiore.. z toho jsem byla unešená. Jediné, co nás zarazilo, byli místní Italové. Jeden pán, co nabízel projíždky gondolami, když jsme se ho zeptaly na cenu, odešel a vůbec se s námi nebavil. Večer jsme šly zas do vinárny koupit víno a když jsme si konečně po deseti minutách vybraly, řekla nám prodavačka, že je zavřeno. Zvláštní.. asi tu moc turisty nemají v lásce..
Mrzí mě, že jsem si nešahla na moře.. aspoň prst jsem měla smočit. Věřím, že když sem člověk zajede v létě, tak si moře užije dosytosti. Vždyť jsme bydlely v Lidu, pár metrů od pláže.. Jenže pláž byla oddělená plotem a my jsme se vždycky dostaly na ubytování až večer, takže jsme nic z pláže neviděly.
Určitě se sem podívám ještě, vždyť je to ještě míň času než z Prahy do Brna… letadlem tedy.. asi hodinu a 20 minut. A letenka za 500 Kč rozhodně taky předražená není. A moře má člověk na dosah!
Bazilika Svatého Marka
San Giorgio Maggiore
