Tak blog zase vyvádí, zrovinka když mám na psaní čas. Spousta lidí odešla a zařídila si nový blog někde jinde, ale mně se nechce všechno někam stěhovat. Stačí, že stěhuju sem a tam něco v reálu, natožak virtuálně.
Dneska se slaví v Německu svátek Christi Himmelfahrt, takže nemáme skoro vůbec nic na práci. A tak se snažím dělat úkol do švédštiny a naučit se slovíčka. Příští týden máme poslední virtuální lekci. Švédština končí, ale lekce swingu se opět otvírají. Od příštího týdne by se opět měly konat, i když nevím, jaké to bude. Tancovat se zahaleným obličejem mi nepřipadá úplně ideální. A vůbec se mi nechce po dvou měsících do Prahy. Naštěstí to bude jen na skok.
Už od pondělka jsem doma sama, a tak mi začíná trošku hrabat. Ještě, že tu mám ty naše lumpice. Vyvádí tak, že to nestačím po nich uklízet. Naši sousedi si pořídili kuřátka, a tak už máme slepice ze všech stran. Říkám si, že to je celkem fajn mít slepičky. Škoda, že se ptáků děsím.. i když slepice mi jako takové nevadí, když se někde prochází a hrabou. Někdy mi připadají docela roztomilé a chytré. Říkám si, že by to chtělo ještě nějaké zvíře. Třeba králíčky. Jenže ty bych určitě nechovala na maso. Jen jako mazlíčky. Určitě by byli venku v králíkárně, doma nee, to by nemuselo dopadnou dobře. Slyšela jsem, že kočka dokáže králikovi celkem dost ublížit. Uvažovali jsme nad psem, ale ten vyžaduje hodně pozornosti a péče. Moc se nám líbí Border kolie. Tak třeba někdy později uvidíme. Kamarád nyní shání štěňátko, tak mu pomáhám. Znám jednu kamarádku, která psy zbožňuje a má jich 6, tak snad něco vymyslíme.
Taky tu často vídám kozu, občas zaběhne až na silnici a já se děsím, kdy ji přejede auto.
Úplně v šoku jsme byli, když jsme čtyřikrát zahlédli na tom samém místě lišku. Mimo obec, ale úplně u kraje silnice. Jednou to bylo v noci, a pak několikrát během dne. Říkáme si, co dělá tak blízko silnice? Vždyť ji něco přejede… Asi se nebojí, necítí lidské pachy. Třeba tam má někde poblíž noru. A nebo má vzteklinu, proto se nebojí. Nevíme.
Běh, na který jsem se nakonec přihlásila, se nekonal. Posunul se na červenec, bohužel na datum, kdy jsme na dovolené v Krušných horách. I tak ale chodíme běhat, i když samotnou mě to vůbec nebaví a přes den je už děsné teplo. Aspoň v úterý jsem dala 4 kilometry a večer jsem aspoň na chvíli zkusila bazén. Štěstí, že máme bazén a že se můžem jet vykoupat do Harasova, když jsou koupaliště zavřená.
Také plánujeme dovolenou, rádi bychom vyjeli na kola. Už mi chybí strašně moc spaní pod širákem a chození přírodou nalehko(nebo natěžko?). A vymýšlení dárků pro blízké taky není úplně lehké, červen je měsíc, kdy polovina rodiny slaví narozeniny.:-) Takže je pořád co dělat, taky na zahradě. To mi připomnělo, že musím dnes zajet do zahradnictví. Juj, už se těším!
