Pár dní doma. Všechno je tu trochu vzhůru nohama. Aspoň dneska se mi podařilo přemluvit mamku a společnými silami jsme přestěhovaly tu obří pohovku, která mi tu strašila v pokoji. Konečně se tu cítím opět jako doma. Včera jsem byla po dlouhé době trochu v centru, ale jen na chvilku kvůli lékům. Nechci vidět centrum, jsem ráda tady v pokoji zavřená a právě píšu deník. Hlad skoro nikdy nemám, žaludku ještě není úplně dobře. Ignoruju zprávy a reklamy na netu, přičemž mě ty nechutný kecy obtěžují. Nechápu, jak mi to předtím nemohlo vadit. Zklamaly mě dvě společnosti. Ukažme si si na ně. 😉 Jednak Studentagency, které si účtuje na některých trasách zbytečné penále za zrušení cesty, i když se jedná o stornování jízdy, která se uskuteční třeba až za týden. Změnily si storno podmínky, vydřiduši, dřív to tak nebylo. Přitom o tom, že uvolněné místo prodají, není pochyb, zvláště teď o prázdninách a zvláště když celý autobus i spoje kolem jsou plné.
Zklamal mě Deichmann a to natolik, že si u nich už nikdy žádné boty nekoupím. Už podruhé jsem byla reklamovat boty a vrátili mi reklamaci s šokujícím argumentem- v těch botech jsem moc chodila! A co se jako s botami má dělat, než v nich chodit? Nedivím se, že prodejny Deichmann ruší, v mém okolí zavřeli už dvě. Kdo by si u nich kupoval boty, když jsou nekvalitní a po pár vejletech vám do nich začne téci? Jen teď nevím, co si s těmi botami počnu, protože si je nikam vzít nemůžu. Kdyby začlo pršet, měla bych smůlu.
Chybí mi tu kravské mléko a sýry. A proto si jdu teď koupit špalíček sýra, abych si jím posypala těstoviny. Jsem zvědavá, jak bude chutnat. Co jsem přijela, připadá mi, že spousta jídla je tu nevýrazná a třeba zelenina ze supermarketu pro mě měla otřesnou chuť. Jó, asi jsem se na cestách moc namlsala.
Další venkovská švýcarská kočka(nebo spíš kotě).