Po 14 dnech se mrknu na stránky blogu a připadám si úplně mimo. Nesnáším důchodce, blogerka a její storka s řidičem autobusu, 17 faktů o přitažlivosti, je mi jedno, že jsem single a podobné trapnosti.
Věci, které jsem dříve i občas pročítala, mi najednou připadají hrozně vzdálené. Teď je hlavní téma rozhovorů, jestli mám dish room, nebo dining room, housekkeping, či laundry a kdo pojede do Jeff laku. Ano, mě vybrali a právě sedím v divočině, uprostřed jednoho parku, ve státě New Jersey, ještě se třema hochama, komáři se houfujou kolem obrazovky a co hůř, kolem mě samotné, přemýšlím, jak to udělat, aby se mi při přechodu z pokoje ven nezamlžil foťák a notebook, neb je všude vzduch jako ve skleníku a vlkhost vzduchu tak 110 procent. Nejvíc se ale nebojíme komáru, ale medvědů, kteří prý nejsou v kempu vůbec výjimkou, takže se každého člověka ptám, co dělat, když potkám medvěda. Každý na to žel má jiné rady. Vůbec nevím, co se děje ve světě, kde co bouchlo a kdo se dostal k moci, jen knihy jsem si nějaké z netu stahla. Jedinou knihu z papíru, kterou tu mám, již budu mít zanedlouho dočtenou. Škoda, že z toho ráje budu zítra vytržená, opět do kasáren. Tady je ráj, tady se mi líbí, tady bych klidně pracovala.
Konec, musím jít, neb mě už žere místní havěť.
z deviantart.com od Secretly-a- Unicorn