Právě jsem opřená o topení a užívám si toho, že můžu přijmout trochu tepla. Je to fakt k zbláznění, dneska byl tedy krutý den. Ačkoliv jsem si myslela, že jsem se pořádně oblékla, už v půli „exkurze“ mi byla zima. Dopoledne jsme měli ještě výuku v učebně, ale odpoledne nás čekala vycházka. Nakonec jsme byli venku téměř čtyři hodiny. Nahrávala jsem si všechen výklad na diktafon a měla jsem co dělat, abych uchránila mobil před deštěm, větrem a zároveň mi neumrzly přes rukavice ruce. Aspoň jsme měli velmi dobrého průvodce, mladého, hezkého a vůbec nechápu, jak to, že se neklepal. Nejen, že neměl čepici, ale měl jen tenkou bundu a rukavice. Asi je už odolný. Já jsem si řekla, že snad v zimě asi nebudu provádět. Při představě, že budu klepající se průvodce.. to by asi turisti z výkladu nebyli nadšeni. Asi si ještě dám horkou koupel, neboť je mi pořád celkem zima. I po grogu. Byla to prostě dlouhá doba.
Podívala jsem se dnes na další místo, kde jsem ještě nikdy nebyla, nebo jen jednou, ale už si to vůbec nepamatuji. Mám na mysli Františkánskou zahradu. Teď na podzim to tam ale vypadá celkem nevlídně. V létě a na jaře je to určitě pěknější.
Konečně jsem taky dostala odpověď své známé ohledně rady. Nevím, vůbec netuším, jak se mám rozhodonout a jestli dát na její slova. Asi dám na nějaká, ale ne na všechno. A nebo na všechno, ale jen dočasně. Chci se totiž uzdravit. A pořád doufám, že by to bylo možné i bez operace..
No nic, musím se zas učit. Učení. Tolik starostí mi přináší a zároveň bych bez něj asi nemohla existovat. Je to moje záchrana, jak se schovat před tímto světem.
z deviantart.com od QuanticChaos1000