Zahrada, zranění a zvířátka

Tak jsem si včera oddělala i druhou ruku, takže teď nevím, zda je dobrý nápad jít plavat. Hrozně ráda bych šla do bazénu, ale nebude to bolet? Potřebovala bych se přitom pořádně protáhnout. V neděli jsem poprvé sekala křovinořezem a zjistila jsem, že to není zas tak hrozné, jak jsem si vždycky myslela. Akorát z toho bolí určité partie a mám otlačené prsty na nohou a na jedné ruce. Sekat ve svahu totiž není žádná prča! Vyžaduje to dobré boty a pevnou stabilitu. Jen teda s mrchou strunou byly strašné potíže. Ale to je tak vždycky, ať vezmeme do ruky kterýkoliv křoviňák. Nevím, zda ty potíže trápí jen nás, ale nedávno jsem slyšela souseda, jak sekal minutu, a pak se ozvalo „A je to v pr….,“ načež stroj zmlkl a bylo celý den ticho. Každopádně nechápu, jak mohl tento stroj ovládat můj děda s kardiostimulátorem, když vydává takové vibrace. Ale zahrada je víceméně posekaná a svah kupodivu taky, tak jen doufám, že bude hodně sucho a jen tak ta tráva znovu nevyroste. Setkala jsme se s P. a její rodinou. Domluvili jsme se, že se u nich stavíme. Pro mě to byla krásná motivace sekat a hrabat, až pro mě P. přišla na zahradu, že staví na kafe. Posezení s kávou v ruce v jejich zeleni a s tak příjemnou společností byl balzám na duši. Jsem moc ráda, že máme tak milé sousedy! I Hopsalka je u P. pečená vařená, když jsou na své chatičce.

Druhou ruku jsem si pochroumala včera při krájení cibule. Ne, že by to bylo tak vážné a není to ani na šití, ale mně se vždycky udělá mdlo a strašně blbě. Vzpomněla jsem si na učitele biologie, který nám říkal, že nejhorší bolest je prý drcení, až pak řezání. Jenže i tak to bolelo a blbé bylo, že doma jsem měla jen Rozáru, které v tu chvíli nenapadlo nic jiného než začít vřískat. Přitom větší nárok na vřískání jsem měla já! Tak nevím, zda mi nebude při plavání část prstu vlát ve vodě, protože ta náplast určitě za pár vteřin v tom mokru odpadne. 😀

Jinak se stále kochám fotkami ze soboty, už se těším, až je tu zveřejním. Taky se snažím ještě pracovat, abych měla dost hodin za květen. Už se těším na červen. Zároveň nám tento víkend dva lidi nabídli zvířátka. Kamarádčině mamce se narodilo pět koťátek a i P. shání domov pro jejich králici Emu kvůli alergii jejího muže. Jak ráda bych se té králičky ujala…. Teď to ale ještě nejde. Kéž bychom si ji mohli vzít v září. Ale můj milý mi nic neslíbil, je spíš skeptický. Chceme, aby králice měla hezký domov a aby se jí u nás líbilo, ale teď by byla s námi v tom zmatku nešťastná. Chce to, aby Róza i králice měly dostatek prostoru a to teď oběma bohužel nemůžeme dopřát. Snad tedy králice najde útočiště jinde… a nebo se podívá k někomu jen na letní pobyt, a pak třeba v září……….uvidíme.