Připadá mi, že to letí nějak pomalu. To vždycky, když se nic neděje. Každý den jen němčina. I doma mě to čeká, a to jen vysvětluju mamce zájmena. Dívam se na video Kdyby muži říkali pravdu a trošku se směju. Možná na tom videu i něco pravda bude.
Včera jsem vyslechla hrůzný příběh o Loupežnících, které napsal Schiller. Stahla jsem si audioknihu na poslední chvíli před odjezdem na chalupu, a pak jsem se celkem i bála. Poslouchala jsem to totiž v noci. Je mi líto, že to nedopadlo šťastně a že se nakonec Karl musel zabít( i se svou Amalií). Přitom kdyby loupežník Karl opustil svou skupinu, mohl s Amalií žít až do smrti. France mi vůbec líto nebylo. Byl to pěkný zrádce a neměl dobré srdce.
Škoda, že je pořád tak zamračeno. Uvnitř v domě celkem už mrznu, ani se mi vůbec nechtělo z vyhřáté postele. Večer mi dělalo problém trochu se zahřát. Nakonec to dvě peřiny vyřešily. Tady v Praze zas o teplo není nouze, ale přeci jen je to na chalupě trošku lepší, to si pak člověk víc váží toho tepla. Kočky pořád na mě loudí něco dobrého, hlavně Čiperka, která je na kanapi pečená vařená. Aspoň jsem se pokusila něco uvařit. Jsem ráda na chalupě, když tam nemusím být sama. Jen kdyby se tam furt nic nerozbíjelo. Líbí se mi ten zvyk mít chalupu. Je to asi celkem rarita. Když jsem se ptala např. v Číně, nikdo chalupu neměl. Je super mít kam uniknout před ruchem města.
Dostala jsem nové album na pohledy. Je teda menší, asi jen na 32 pohledů, ale za nabíječku do foťáku super výměna.
Zítra se bude dít určitě víc, musím se na to pořádně vyspat 🙂
Tak dobrou!
Vzpomínám, kdy u nás v předzahrádce všechno kvetlo. Kdyby tak přišlo zas jaro..