Jdu sem napsat, dokud nejsem moc mrtvá. Teda už skoro jsem.. nebo se aspoň to tak cítím, ale věřím, že může být ještě hůř. Zbývá mi toho ještě kvanta přečíst, o tom, že by mi to všechno mělo nalézt do hlavy, ani nemluvě. Na první hodině nás přišlo sedm, takže jsem svoji nechápavost hned několikrát musela dát přede všemi najevo.. byla fakt malá pravděpodobnost, že nebudete vyvoláni 😀 Na druhém předmětu jsme se dívali na film. Pokud se chcete dostat do depresí, doporučuju film The soviet story. Na jednu stranu zajímavý, na druhou stranu šokující, setskakra často jsem klopila oči dolů. Nu a pak pidi nákup v Lidlu, zasedla jsem za stůl a čtu a čtu a vypisuju si na malé papírky důležité body. Jo jo, všichni studenti to maj teď perný. Ale pořád se utěšuju, co kdybych se musela učit jako někteří matematiku..nebo fyziku.. Jak to tak vypadá, ve čtvrtek se nás sejde na tančírně asi málo(zřejmě spíš kluků málo). Nebo taky ne. Mám pesimistickou náladu a čím víc se blíží ty testy, tím je to horší. Jediný světlý bod dnešního dne byla Rozárka. Před odjezdem jsem jí věnovala celou čtvrt hodinu, kdy jem ji hladila v šatníku, dívala se na mě tak moudře, jako by věděla, co jí chci říct. Ty její oči.. Snad mi předala dostatek energie až do pátku.
z deviantart.com od Myte