Kdo by to byl řekl, ale obědvám krůtí řízek s rýží a jahodami a vůbec mi to nepřipadá špatné. Mňam. Jsem tak unavená, že nevím, jestli dnes najdu sílu zalít celou zahrádku. Přijela jsem domů ve čtvrt na dvě. Myslím tím ve čtvrt na dvě ráno. Celý víkend jedu na plné obrátky a včera do mě vlítla neskutečná energie, že se mi vůbec nechtělo spát. Už se nechci v životě nikdy víc nikam stěhovat. Je to na infarkt. Mákli jsme si. Ale středou se nám svalí jeden velký balvan ze srdce. Možná jsem tu neutuchající energii načerpala v Brně. Po roce a půl jsem se podívala do mého milovaného Brna, sice jen na jednu noc, ale i tak to bylo prostě neskutečně nádherné!
Bohužel lidi se mění a jeden z nich mě tento víkend zklamal. Mrzí mě to moc. Naštěstí jsou tu ale pořád tací, kteří si s vámi rádi zajdou do hospody popovídat a jsou šťastní za to, že se po dlouhé době vidíte. Dýchla na mě opět studentská atmosféra, vzpomínky na noční procházky Brnem, zažila jsem opět předohňostrojové napětí i relax v plážovém lehátku živým swingovým koncertem na Svoboďáku. 🙂 Ve zlevněnce jsem objevila úplně neznámé produkty za hubičku, musela jsem však nakupovat z rozmyslem. V duchu jsem litovala, že jsem nepřijela autem. Nezáleží, jaké je počasí, i průtrž mračen mi zvedla na šalinové zastávce náladu. Byla jsem tak natěšená na jízdu šalinou i na výstup k zbrusu nové rozhledně, kterou jsem už dlouho toužila navštívit. Když jsme se v podvečer sešly s kamarádkou, jako bych se vrátila o šest, deset let zpátky. O:-)
Vím, že by se mnou můj milý nesouhlasil, ale někteří lidé se mění, místa však zůstávají podle mě povětšinou stejná, nebo se mění dost pozvolna…a Brno má pro mě pořád tu báječnou magickou atmosféru jako dřív.
