Těším se na jeho mail, ačkoliv jsme se viděli včera a v neděli. I tak se na něj těším, protože spousta mých otázek zůstala nezodpovězena. Já si už ani ty otázky nepamatuju, ale prý on jo. Píšeme si e-maily, i když víme, že se o víkendu zase uvidíme. 🙂 Mám ráda překvapení. 🙂
I když jsem dneska vstala v 7 hodin, nemám pocit, že bych na sto procent využila všeho času. Snažila jsem se vymačkat z dnešního dne tolik šťávy, co to šlo, ale jak k nám změnily autobusy, tak jsem se načekala na různých zastávkách. Jak nemilé. Paradoxně to, že prodloužili metro, nám spíše uškodilo.
Aspoň jednu užitečnou věc jsem dopoledne vyřídila a odpoledne mě čekala simulace při jedné teambuildingové akci. Bylo to dlouhé, ale celkově nám simulování nezabralo víc než hodinu. Zbytek jsem strávila učením, což jsem velmi uvítala. Za několik hodin mi to už nešlo, a tak jsem střídala učení s civěním na ostatní týmy. Díky za to, že jsem si vyměnila křeče s mdlobou. Simulovat mdloby je podle mě daleko lehčí. Prostě se jen sesunout.
Cítím, jak mi hoří tváře od sluníčka.
Výhled na další dny moc optimistický není. Cítím, že bych potřebovala spát víc než jen 7 hodin. Ráno mi dělá strašný problémy vstát na sedmou a když se konečně přemůžu, mžourám do skript ještě půl hodiny, než se trošku vzpamatuju. Bolí mě často hlava. Jak já ty státnice nenávidím. Stejně si myslím, že mám pidi šanci na to je zvládnout. Všichni říkají opak, to zvládneš a podobný kecy, ale když já sama vím, kolik si toho nepamatuju a o čem nemám ani páru, tak mi to připadá o to absurdnější..
z deviantart.com od odpium