Zpátky v civilizaci, trochu ráda, trochu nerada. Už mi to ale začalo všechno padat na hlavu a z toho, že nic nefunguje, bych se asi brzy zbláznila. Pak také poslouchat pesimistické nálady a někdy až moc černý humor je občas k zblánění.
Posekala jsem zahradu, i troch vzadu a možná odrovnala sekačku. Tak ráda bych to zvládla celé, jenže tráva je nechutně vysoká a sekačka dělaná jen na nízký porost. Křovinořez prostě neuzvednu. Je to smutný pohled na zarostlou zahradu. Našla jsem pár malin a hned je slupla. Ani jsem si je neomyla, ale nešlo to prostě tak dlouho odkládat. Tak snad to tolik nevadí. Taky ostružiny jsem viděla, ale ty jsem nezkusila. Nechtěla jsem si kazit v puse tu báječnou chuť malin. Nad maliny není, jsou lepší než jahody. Škoda, že jich máme většinou tak málo. Taky jsem plela předzahrádku a sázela tulipány. Nevím teda, jestli z nich něco vyroste, nevím totiž moc, jak se má sázet. Tak jsem to napodobovala přesně tak, jak jsme to dělali v Číně s hráškem a rajčatama. Déšť to hned zalil a já si odnesla jednu cibulku tulipánu v květníku. Třeba mi doma v Praze vyroste.
Čtu Bartimaea a věřím, že ho do úterka dočtu. Pak čtu taky Čapkovy Italské listy.
Těším se do školy, už zítra začínáme. A zároveň se těším na úterý večer. To budu totiž úplně ale úplně někde jinde 🙂
Dneska mi dělala společnost hlavně Gábinka, divím se, že mě nerafla.
