Mám za Dé. Postupovou zkoušku mám zmáknutou, jupí! A to jsme se ani na ni neměli jak připravit. Ryze praktické, reagování na otázky z textu, shrnutí, slovíčka atd. Mám z toho radost. S ostatními čekajícími jsme si řekli, jak na tom jsme a nejsme se seminárkama. Zjistila jsem, že psát nezačalo ještě spousta lidí. Vím, že ohlížet se na ostatní není dobré, ale přeci jen člověka trochu potěší, když v tom není sám 😉
Včera, když jsem v půl jedenáctý přijela do Brna, jsem natrefila na E. Jaká náhodička. Měli jsme společnou cestu a ještě před kolejí jsme povídali a povídali, až mi začala být zima a musela jsem jít. V autobuse jsme měli hrozně zvláštního stevarda, strašně křičel do mikrofonu a říkal všechny pokyny a tak vlastními slovy.. sám si k tomu ještě vždycky něco přimyslel, fakt hustej týpek. V pondělí se nic nedělo, odpoledne jsem byla nějaká mrtvá, bolely mě záda, neměla jsem chuť překládat, prostě nic.. ležela jsem na posteli jak ropucha a ani se nechla, prostě kaputt. Mamka mě odmítla masírovat, prý že spěchá. Strašný to je s ní.
Mám dilema, přijet příští týden do Brna na tančírnu a koncert, nebo nepřijet a zůstat v Praze na bráchový poslední zvonění..? Kdo mi poradí?
