Od včerejška jsem úplně mimo. Jako vyměněná. Určitě je to tou knihou. Je hodně zvláštní, nevím, nakolik je skutečností a nakolik výmyslem. Každopádně čím víc ji čtu, tím víc mě mění. Zatím jsem čím dál tím víc smutnější, snad se to zlomí. Jako bych byla sama hlavním hrdinou- Danem. Jako by všechno, co je dosud kolem mě, ztrácelo smysl..
Povinnou četbu jsem už včera dočetla, super. Ještě napsat recenzi.
A Stivín? Geniální! Jak to dělá, že hýbe kšiltem od své čepice? Taky bych to chtěla umět! Nebo hrát na úplně rozloženou flétnu.. otočit ji vzhůru nohama a pořád hrát! Přenesla jsem se taky do období Vivaldiho, Telemanna a Bacha. Mám ráda jejich skladby. Přivřela jsem oči a představovala jsem si, že jsem někde na královském dvoře.. mám dlouhé šaty a tančím v ohromné mísntosti na nablýskaném parketu. Ať žije fantazie.
Na šachy jsem už včera neměla náladu, a taky že jsem prohrála na plné čáře. Asi to bylo tím, že jsem se ten den už nasportovala dost- tentokrát jsem dala bohužel jen sedmdesát bazénů, protože jsem musela odejít dřív. Dnes by to bylo počtvrté, co bych šla plavat. Jenže samu mě to už děsně nebaví, deprimuje, v hlavě se mi honí tolik děsných myšlenek, že raději zůstanu doma.
Dostala jsem v noci nápad na první dárek k Vánocům, oříšek bude ho někde sehnat..
