Róza je pořád v krabici, myslím, že je to její nejoblíbenější místo… samozřejmě tedy po misce ze žrádlem. 🙂 Snad bude v pořádku, sledujeme její bříško a myslíme si, že splaskává. Kéž by to byla fakt pravda. Pouštím jí nahrávky z našich víkendových koncertů, které se nám myslím dobře vyvedly. Snad se jí to líbí, i když tomu asi moc nerozumí. Ale kdo ví… 😀
Dneska jsem si po strašně dlouhé době s někým dobře popovídala. Mám na mysli někoho vzdálenějšího než je můj muž. Prostě jsem si konečně KONEČNĚ s někým sedla do noty. Jinak mi připadá, že je to čím dál tím obtížnější se s někým bavit. Možná je to i tím, že jsme se sešly na neobvyklém a tichém místě plném pacek, chlupů, nastražených ušisek a vztyčených, či mrskajících se ocásků. Bylo to příjemné a určitě o tom napíšu ještě speciální článek. Teď už jsem zase zpět u té naší čičiny…měla bych mýt nádobí, protože dřez už přetéká, ale vůbec se mi do toho nechce. Po dlouhé době mám totiž na rukách upravené nehty. Vím, že stačí párkrát umýt nádobí a je po parádě. Tak proto se mi hlavně do toho nechce. 😀 Aby se obětoval můj milý, to fakt nehrozí, tak aspoň počkám do zítřka. I když zítra jedu k večeru na Mořinu, a pak ještě za bráchou, takže se k tomu nejspíš taky vůbec nedostanu. Ono mě to ale jednou donutí… ale teprve až nebude v kredenci ani jeden čistý talíř!