Venku se perou všichni četi a já bych měla za chvíli vyrážet na kytaru.. Děsná to představa. Tma tu je v pokoji jak v pytli. Na okenní tabulky mi buší první kapky. A začalo hřmět.
Do uší mi hrají swingové písničky a během nich jsem si vypracovávala i úkol na dnešek. Swing.. od rána mi zní v uších.. možná i ve spánku se mi o něm zdálo. Kdybych měla dělat poslední věc v životě, myslím, že by to byl tanec. Kdyby třeba někdo oznámil, že za den bude konec světa, nejspíš bych jen tancovala a tancovala swing. Jsem přesvědčená o tom, že bych nebyla jediná, kdo by měl ten samý nápad.
Včerejší tančírna se nesmírně vydařila. Zpočátku jsme se slaďovali a vzpomínali na to, co jsme se učili minulý týden a tančírnu předtím. Pak proběhla mini lekce, kde jsem tancovala snad na nejmenší ploše v životě. Asi tak na 20 cm čtverečních. Asi tisíckrát mě někdo kopnul a desetitisíckrát jsem se o někoho bouchla. Ale přežili jsme to.. a čím bylo později, tím se parket víc vylidňoval a my jsme se mohli víc roztáhnout. A víc nám to šlo. Posledních pět písniček to bylo už úplně spontánní a nemuseli jsme nad tím, co uděláme, zdaleka tolik přemýšlet. Teda hlavně já, protože follower tohle vlastně nikdy neřeší. Ale i můj partner si byl už jistý v kramflecích. V tom nejlepším jsme museli přestat a dali jsme si ještě běh na noční rozjezd. Výborně jsem si zas popovídala, ještě lépe zatancovala, je to prostě báječný člověk 🙂
Skoro bych díky swingu zapomněla ještě na jedno setkání..potkala jsem cestovatele, který žil v Austrálii a byl i na Zélandu. Vyprávěl mi spoustu zážitků a ukazoval fotky. Ještě je nemam všechny prohlídlé.. ale nad tím, co tam prožil, se mi tajil. dech. Nejvíc mě uchvátilo potápění a šnorchlování na Velkém bariérovém útesu. Opět jsem se setkala s tím, že výjimka potvrzuje pravidlo. Nový Zéland prý nic moc, zato Austrálie se velmi líbila. Jak to tedy je? Zajímalo by mě, jestli jsem zélandový typ, nebo australský 🙂
No vidíte, dopsala jsem tenhle článek a už tu máme zase sluníčko.. Bláznivé to počasí 🙂
z deviantart.com od elisiane