Užívam si poslední hodiny ve své posteli. Po nich bude následovat víc jak týden někde jinde. Půjdu spát, ráno vstávám před pátou. Autobus mě ale stejně zaručeně uspí.
Víkend byl ve znamení krve, zimy a učení. Krev naštěstí nebyla opravdová, ale umělá. Když mě večer vyhodili na metru, docela jsem se děsila, jak se na mě budou lidi dívat. Hrála jsem totiž tentokrát nejkrvavější roli- krvácení z ruky. A bohužel jsme tentokrát simulovali v přírodě, takže nebylo moc kde se umýt. Po deseti odehraných autonehodách jsem byla červená od hlavy k patě. Ale bavilo mě to. Je to jako divadlo. Nebo něco trochu víc. V divadle se diváci baví, ale tady se spíš děsili, hnusili, občas obskakovali a poskytovali první pomoc.
Jen to počasí jsem moc neodhadla a moc se neoblíkla. Takže doufám, že to neodskáču nějakým maroděním. Překvapilo mě, jaká byla kosa včera. A i dnes. Českýmu počasí se nedá věřit nikdy. I když je léto, tak je prostě nejjistější vyjít nejdřív na balkon a testnout, kolik je stupňů. Každopádně simulace stála za to, stoprocentně reálně rozbitý auto od bouračky jsme měli k dispozici.. no a celkem nás hrálo osm. Bodeť by ne, když nás zachraňovaly tak velké skupiny.
Citát na závěr: Kdo tě jednou líbal a v srdci měl, ten nezapomene, i kdyby chtěl.
Myslíte, že je to pravda? Podle mě jo, ale musí se splňovat obě dvě podmínky. Líbání bez toho mít někoho v srdci se lehko zapomene.. a mít někoho v srdci bez líbání.. tak to se hm podle mě taky těžko zapomíná. =(
P.S. Tento článek jsem psala včera večer, ale blog.cz měl z nepochopitelných důvodů zásek a nechtěl mi článek zveřejnit.
z drawception.com by Juan Carlos