Za poslední tři dny se na mě usmálo tolik lidí a přesto bych řekla, že si každý ten úsměv zvlášť pamatuji. Každý má úsměv trochu jiný.. ale přesto jsou si všechny vlastně podobné. Asi nechápete, ale to nevadí. Ještě víc mám v paměti klučičí úsměv. Moc mě potěší, když se na mě kluk usměje, většinou tím vykouzlí úsměv na tváři i mně. Tak třeba dnes.. tančila jsem snad nejdelší mazurku v životě. Při ní jde hra s úsměvy velmi dobře 🙂 Kde začíná úsměv, tam začíná dobrá nálada.
Tančírnu jsem si moc užila, valčík, walz, jive a cha-cha…. Tanec s J., M. a profíkem. Ještě se ho musím zeptat na jméno. Bylo fajnové, že nás tam bylo jen 6. Taková soukromá tančírna, aniž byste se navzájem pokopávali.
Martin šel dnes se mnou na plavání. Pak jsme snědli společný oběd, který jsem já uvařila.(maso jsem měla z domova) Uteklo to jako voda a najednou byl fuč. Jak dlouho ho neuvidím? Půl roku? Rok? Déle snad ne. Snad tam na sebe bude dávat pozor.. a snad nezanevře na naši zemi..
A je mi různě, jen mi neni prima.
Tam, kde je smutno, tam kde je mi zima..
..tak jednoduše jako život kráčí,
malinko k smíchu, malinko k pláči..