Bohužel nemám moc internet, až dneska zase trochu. Netušila bych, že bude leden tak náročný, valí se to všechno na nás ze všech stran a nevím, co dřív. Bohužel jde vesměs jen o samé průsery. Ale chci tu být pozitivní, a tak se zmíním o těch maličkostech, které mě drží nad vodou. Třeba to, že je Rozárka teď v teple. Sice nebyla ze stěhování moc nadšená, ale odjela na dovču do letní destinace. Byla jsem s ní včera na veterině a musím vám říct, že agresivnější jsem ji snad v životě neviděla. Brali jí krev, au au, nakonec na vyšetřovacím stole nebyla jen krev Rozárky, ale i moje. Držela se však, holička, statečně. Na to mi řekla sestřička, že i já jsem si nevedla špatně. Škrábance a kousance se mi teď na ruce sice pěkně podebraly, ale důležité pro mě hlavně je to, aby byla Róza v pořádku. Inu už je to babička, tak doufám, že není nemocná. Zítra se dozvím výsledky.
Dneska jsem vstávala už v pět hodin ráno a překvapivě nejsem moc ospalá. Byly jsme s D. odpoledne na běžkách. Sněžilo skoro celý den a myslím, že doteď nepřestalo. Připadala jsem si jak ve vzduchoprázdnu, všude bílo, jen malý lesík a několik keřů kolem nás. A také srnky, které prchaly bílou plání. Moc jsme si to navzdory sněžení a větru užily. Zítra jdeme zas. 🙂
Prosím, ať už tohle náročné období skončí a všechno už se vyjasní.
