Mám skvělou fotku z tohoto víkendu, kde jsme jako rodina. Je to moc povedená fotka, ale sem ji dávat nechci. Chtěla bych ji nosit u sebe v hlavě na památku. Místo toho přidávám momentku z kuchyně. Hopsalka je všude královnou a má do domu neomezený přístup. Stále čekáme na lišty. Jak nám ty pitomé lišty dávají zabrat…. jsou pro nás velkým hlavolamem, který se zatím nepodařilo rozklíčovat.
Jsem hrozně unavená. Bolí mě kyčle, kolena, celý člověk. Strávila jsem spoustu času nekonečným utíráním podlahy, smejčením, luxováním, uklízením, vyhazováním bordelu…a stejně mi připadá, že to není nikde vidět. A do toho se ještě snažím splnit si výzvu, kterou jsem si na tento měsíc sama vymyslela. Běhám proto skoro každý den, ale cítím, že by to chtělo delší přestávku. Nicméně jsem už kousíček před cílem. Nemůžu přestat!! Bohužel si budu muset pořídit ještě jedny boty. Ty moje červené dostávají pěkně zabrat a díra na boku se už dost rozšířila. Spravit se to asi nedá, nenapadá mě jak. Už jednou se mi do té nohy zabořil klacek. Mám ještě jedny botky, ale ty jsou spíš na krosový běh, ty si chci šetřit.. Běhání je na jednu stranu tak vyčerpávají, ale na druhou stranu i velká radost. Byla jsem taky na kole na jablíčkách, našla jsem pěkná červená, tak to byla taky dřina je domů dotáhnout. Rozplývají se úplně na jazyku…
